Podzim v Beskydech
5.11. až 7.11.2004, Ostravice, chata Tatranka
Vše se začalo v jedné
zemi na různých místech a v různem čase. A v jakých místech?
Bylo to v Praze a v Ostravě. Z Prahy k nám dorazila
delegace a to za jedním prostým účelem, rozšířit své zeměpisné a
vlastivědné obzory, utužit svá těla a spatřit krásu našich
Moravskoslezských Beskyd.
|
|
V Ostravě
to mělo kapánek jiný charakter. Řekl bych, charakter organizační.
Ostrava zařídila chatu a jídelníček s jídlem.
Nuže
jsme se tedy sjeli v Ostravici a to v pátek večer kolem 19:00 hod. Jak
jste si mohli všimnout, v listopadu je touhle dobou již tma, tak nás
čekalo dobrodružství v podobě 4,5 km dlouhého nočního výstupu na
chatu „Tatranka“. Cesta proběhla hladce, jen jsme při cestě na chatu přišli
o dvě baterky, i přes naše varování J,
že jo Míro. Chlapcům se chata líbila a vůbec vše co k ní patřilo,
včetně donášky vody z nedaleké studánky. Po náročném dni a vylíčení
cesty, která byla dlouhá jsme se relativně brzy uložili ku spánku.
|
|
Ráno nás probudil v 7:00
budík, jenž jsem si zapomněl vypnout, ale nikomu ani muk, všem jsem
tvrdil, že jsem to měl v plánu J.
Vstávali jsme do slunečného a krásného rána s výhledem na
protilehlý vrchol „Smrk“. Výhled hochy přímo uchvátil! Toni prohlásil:
„U nás na chatě máme taky kopce a
veliké a vysoké, ale myslím, že tyto mají asi větší objem …“.
Sám jsem byl mile překvapen slušným počasím očekávaje dle předpovědi
déšť či sníh. A tak mohl proběhnout předem plánovaný výstup na nejvyšší
vrchol Beskyd - Lysou Horu. Výstup se značným převýšením proběhl
hladce, však tam taky byli samí mladí a pružní! Na vrcholku na nás čekaly
– 2 °C a krásně namrzlo. Zahřáli jsme se v „Šantánu“ - místní
klubovně KČT a to čajem a polévkou. Nutno dodat, že místní polévka pálí
nejen při 100 °C, ale také když jí necháte zcela zchladnout, tak jsme
tedy vypálili červa a dali se na sestup (česnek je česnek). Vršek byl
zahalen v mlze, ale při sestupu se nám vrchol odhaloval. Zpět jsme se
vydali přes Ivančenu, posvátné to místo skautů. Taky jsme nemohli minout
„Ondrášovy diery“, do kterých kluci jak jinak než vlezli J.
|
|
Na
chatu jsme se vrátili kolem 13:00 hod. a po krátkém gulášovém opojení
jsme se vydali na skálu a jali se použít veškeré ty lezecké krámy, které
jsem nahoru tahal! Kluci byli z lezení nadšení, já si to dole
odjistil a odmrzl a byli jsme všichni spokojení! Toni byl výjimečně šikovný
a spatřuji v něm budoucnost českého himalájského horolezectví J.
Na skále jsme se vyřádili všichni a lezlo se opravdu až do setmění.
|
|
Až
za tmy jsem připravil pozdní oběd, jenž všem chutnal a prý mne kluci
doporučí, až budou shánět kuchaře do jejich školní jídelny J.
Po
„obědovečeři“ jsme se vydali na noční výšlap na Lysou Horu, původně
jsme se měli kochat výhledy do osvětlených městeček a vesniček
Moravskoslezského kraje, nicméně se přihnal sněžný mrak a bylo vystaráno.
Vrátili
jsme se zmrzlí a „hotovson“, takže se po návratu ulehlo a kolem 22:00
hod. jsme spali. Samozřejmě, že jsme ještě stihli sníst překvapení v podobě
pudinku s ananasem.
Ráno
jsme se probudili do zasněžené krajiny. Bylo to nádherné probuzení. Zima
začala a my byli při tom! Jen byli kluci kapánek zklamáni informací
ohledně nekonání dopoledního lezení. Po výtečné snídani se už jen
uklidila chata, kluci chatu suprově uklidili a vydali se na dlouhou cestu zpátky
do Prahy.
|
|
A
jak tam vlastně bylo? Nádherně, pohodově, aktivně, nemělo to chybu! Mrkněte
ještě do souhrnných fotogalerií:
Pojeďte
příště s námi! Váš UZLÍK
|
|
akce byla podpořená dotací Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy České republiky při
realizaci spolupracovala Duha ARNIKA Krnov se
Základní školou
Jitřní 185, Praha 4 - Hodkovičky |
 |
Duha ARNIKA Krnov. Sny se mění v realitu.
