Duha Arnika Krnov

Ani nevím jak se to vlastně tak rychle seběhlo, ale nějak se nám léto překulilo v podzim, až je z toho MIKULVAN J. Je snad možné aby někdo ze čtoucích tyto stránky nevěděl co může znamenat slůvko MIKULVAN? Dobrá tedy, naposledy vysvětlím smysl tohoto již zcela běžně používaného výrazu, je to přeci MIKUlášsko VANoční akce!

Na tu letošní mikulášskovánoční jsem se už opravdu nemohl dočkat! Taky se musím přiznat, že se mnohdy těším více na naše oddílové vánoce více než na ty mé soukromé, nevím čím to, že by snad byla Arnika mou „první“ rodinou? No zanechejme již sentimentu a pusťme se do toho co vás nejvíce zajímá, a to co, kde s kým a o čem to bylo!

Letos jsem se rozhodli pro nové místo s novou základnou. Podařilo se nám zajistit základnu v Pohořanech. Mnohým možná název této obce nic nepoví, ale vězte tedy, že se jedná o velmi malebné místečko, kde můžete dojet MHD města Olomouc. Je to takové předhůří Nízkého Jeseníku, takže se kouknete a máte Olomouc a celou tu širou Hanou jako na dlani! Kapánek se při cestě do Pohořan stoupá a to mělo za následek velmi milé překvapení, které jsme si všichni toužebně přáli, ale nikdo nevěřil v jeho splnění. Přijeli jsme a byli jsme ve sněhovém království! V Olomouci jaro a zelená se tráva a v Pohořanech, světe div se, všechno obalené sněhem, prostě nádhera!

A protože jsem už uváděl, že jsme jeli do neznámého místa, byli jsme unešeni ještě více. Autobusák nás svezl až před základnu, a tam nás přivítal a ubytoval místní správce se svým specifickým projevem a humorem, byl moc fajn! Základna nás velmi mile překvapila svým komfortem a prostorností, mne zase vybavením kuchyně, které bylo na velmi dobré úrovni. Na chatě jsme skoro každý měli svůj pokoj, J ve spodní části „obývák“ a jídelnu a kuchyni.

Po příjezdu jsme se ubytovali, a šli se kochat základnou, mezitím jsme namazali večeři a u společného stolu jsme si ujasnili večerní program. Po chvilce, kdy mne děti prosily o Shreka v TV jsme se demokraticky rozhodli pro krátkou seznamovací procházku po okolí J. Oblékli jsme se a vydali se obdivovat krásy večerního Pohořanska. Nebyli jsme příliš daleko ale byli jsme tam relativně dlouho, zahráli jsme pár her na louce a šli se uložit ke spánku do vyhřáté základny. Po večerce jsme s Kozlem a Zuzkou ještě dlouho debatovali o všem možném i nemožném, no už jsme se dlouho neviděli takže slova tekla proudem. Myslím že to nakonec dopadlo tak, že jsme střídavě usínali já a Zuzka a do toho neustále hovořil Kozel J.

V sobotu jsme udělali tržbu v místním shopingu, paní byla velmi pružná a ochotná, byli jsme maximálně spokojeni. Hned po snídani se začala připravovat sváteční štědrovečerní večeře ve velkém Arnika stylu. Udělali jsme pár inovačních změn, a to takových, že se šlo na procházku už dopoledne, vyškrábali jsme se na místní nejvyšší vrchol – JEDOVÁ – a poté ho obkroužili, a mezi tím se zničili při hodinové sněhokoulové přestřelce. Bylo moc fajn a nechyběla ani schovka, někteří si taky zaváleli sudy, i když na tom 5 cm sněhu? Probrala se opět spousta témat a snědlo trocha ovoce.

Po příchodu na základnu jsme se dali do výroby výzdoby jídelny, jak se nám to vše povedlo si můžete povšimnout na fotografiích naší štědrovečerní tabule. Udělali jsme si to tam moc, moc pěkné! Tak pěkné jsme to na Mikulvanu snad ještě ani neměli. Před večeří se šli všichni s Kozlem ještě jednou provětrat a my vše doladili k dokonalosti. Kolem pěti hodin se začalo vpouštět do naší nádherné štědrovečerní duhácké svatyně. Všichni jsme si před všemi řekli svá přání a tužby, které máme. A začalo se jíst, polévka byla hrachová, bramborový salát a kuřecí řízky byly taky výborné! Mnozí měli opět velké oči a tak jsme je museli usměrňovat aby se nepředávkovali J. Kdo dojedl, mohl si jít rozbalit svůj mini dáreček, který všechny velmi mile potěšil.

Kdo s námi byl, ví že k Mikulvanu patří zcela nerozlučně tradice v podobě vánočních zvyků. A letos tomu nebylo jinak! Hádali jsme tedy s Kozlem, jakožto akreditovaní proškolení TUŠIČI, jaký bude pro koho rok při lití vosku do studené vody, řeknu vám, mnohý bude mít velmi, velmi zajímavý rok! Večer se odehrával za zvuků kytary a zpěvu, hrálo se tak dvě, tři hodinky a to už bylo tak akorát na to se rozloučit s vánočním arnikáckým večerem a jít do pelíšků. Pravda odchod do lůžkové části nebyl až tak harmonický jak by se mohlo zdát, ale ještě chvilku se blblo a hrály karty a ………… pooovídaloóó.

Ráno raníčko nás přivítalo do sněhobíla a my jsme posnídali večeři, byla opravdu moc dobrá i jako snídaně a dali se do úklidu základny, která nám byla tím nejkrásnějším a nejpohodovějším místečkem, jaké jsme si jen mohli přát. Pan správce nás ještě před odjezdem zásobil spoustou historek z blízkého okolí a my se vydali na cestu domů.

Při cestě nazpět jsme měli asi hodinu a půl v Olomouci, což se hodilo tak akorát k procházce a prohlídce olomouckého náměstí, které bylo vánočně vyzdobeno. Děcka obešly stánky, kterých tam měli tak akorát na ty jejich dvacetikoruny a spokojeni se žvýkačkami a čokoládami jsme se vraceli k nádraží. Do Krnova jsme se vraceli „tím novým vagónem“ tak byla většina spokojena J. Na nádražích si dětičky převzaly jejich „maminci a tatinky“ a já se Zuzkou se spokojeně nechal unášet světelnou rychlostí dráhami k světlým zítřkům a růžové budoucnosti.

Chtěli byste se také octnout v tomto stavu, téměř nirváně? Není to žádný problém, stačí se jen s námi vypravit na příští akce a bacha na to, máme 100% úspěšnost J.

Mějte se překrásně a pojeďte s námi do lesů luhů a hájů ocitat se v růžových stavech, nebude litovat!

Tato akce byla dotována.

V rámci projektu "Sdružení 2004" jí podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.