Duhové Velikonoce
s Arnikou
13.4. až 16.4.2001, Město Albrechtice - Česká Ves
Mohl by jsem začít takto: sešel se rok s rokem
a opět jsme se setkali na naší kouzelně poetické základně v České
Vsi, když jsi to tak po sobě čtu, tak si říkám proč by jsem nemohl
takto začít? Opravdu jsme se sešli v Č.V.! Sic je pravda, že po malých
komplikacích, u jednotlivých účastníků, ale sešli.
Vzhledem k pestrému a velmi bohatému programu
našeho velikonočního počasí, jsme byli nuceni upravit programovou náplň
akce přiměřeně teplotě a výšce vrstvy SNĚHU! Upozorňuji,
že výška vrstvy a také teplota se měnila z minuty na minutu, takže
nebylo možné, téměř, cokoliv, v zájmu bezpečnosti výpravy,
podnikat MIMO KUCHYŇ?! Proto se letos nekonaly Cvilínské šlápoty, několikrát
avizované na rádiu IMPULZ, několika vteřinovým? vstupem našeho Kozlíčka.
Počasí bylo opravdu velmi nepříznivé, tak například výška sněhu –
min. 5 cm, max. neomezeno, tvořily se sněhové jazyky, foukal nárazový vítr
něco kolem 25 m za sekundu! Teplota se pohybovala v těsném rozpětí
– 2 až – 1,98 °C! V takovýchto vskutku nelidsky nevelikonočních
podmínkách bylo tou nejrozumnější variantou zůstat, jak se říká doma
za pecí, a my se tohoto úkolu ujali velmi svědomitě a zodpovědně, samozřejmě
pod vedením našeho Kozlíka!
Veškeré své jarně, silně unavené síly jsme
mobilizovali a soustřeďovali do přípravy pokrmů, a sporadicky k udržování
ohně, mladší členové výpravy fascinovaní živým ohněm a kouzlem rozpálených
kamínek ve vymrzlém objektu, nebyli k odtržení! (od kamínek). Neustále
koketovali s myšlenkou požáru na základně a věru, téměř jim to
vyšlo. Například Kubík zklamán mou odpovědí, že by to opravdu nebylo
vhodné podpálit chalupu, mi oznámil: „Však jak to chytne, tak vyskočím
oknem, asi 7m, a sněhovými kuličkami to uhasím. No a vždyť sněží tak
to sníh uhasí, a víš co, alespoň nebudu muset jít do školy!“
Nepochyboval jsem o reálnosti takovéhoto plánu v hlavičce Kubíka ani
vteřinu, zakročil jsme ihned.
|
|
|
|
Po úvodním přiblížení situace povětrnostní a
programové, by jsem rád uvedl pár faktů.
Počet dětí se pohyboval v rozmezí 0 až 12,
toto rodinné číslo také může naznačit familiární charakter akce,
počet vedoucích pracovníků (rodičů) 5 – Ála,
Petruška, Jiřík, Kozlík a já Uzlík.
Přesnější rozdělení do jednotlivých rodin:
rodina
č. 1: Petruška + Uzlíček a jejich sluníčka
rodinka
č. 2: Ála + Kozlík a jejich zlatíčka
Jiřík nebyl blíže zařazen, ale nejvíce
komunikoval s Petruškou, dokonce jsem zaslechl něco o lásce a milování?
Asi se mají rádi a rozumí si, takže rodina č. 1.
Potom se nám z davu vyloupla populární
dvojice Lucinka s Emilem. Neustále se navzájem ujišťovali o tom, jak
je jeden tak druhý největší deb..., mago…, a v podstatě si s tím
vystačili celé čtyři dny, ale jeden bez druhého neudělali kroku. Ne
nadarmo se říká, „co se škádlivá, to se rádo mívá“. (Ti
dva se musí navzájem zřejmě velice zbožňovat).
Ještě něco málo čísel: v kuchyni se průměrně
pohybovalo 5 osob na 0,5 hodiny zájezdu, vytvořili jsme rekord, 17 osob vydrželo
společně déle než pět hodin v kuchyni, né jednou! Spotřebovali
jsme mnoho desítek kilogramů potravin a mnoho litrů nápojů, nemohu
vynechat jistý fakt, JUPÍ šťáva obsahuje vitamíny A,B,C! A co víc, Kozlík
se s rekordním počtem etiket z láhví může zúčastnit soutěže
a vyhrát konečně videokazetu s POKÉMONAMA. Všichni mu držíme palce
a doufáme, že už jí konečně vyhraje, není s ním už k vydržení,
s těma POKÉM….! Samozřejmě že jsme také spotřebovali na jednoho
člena asi tak 3 – 10 kg čokolády, možná že Kozlík i 11 kg? Pevně věříme
a doufáme že se příští rok přehoupneme přes magickou hranici 12 000
gramů čokolády na jednu osobu a proto se budem pilně celoročně připravovat
pod vedením našeho čokotrenéra JUPÍKOZLÍKA!
 |
|
 |
Pokud by jsem podrobněji měl popsat program,
nemusel by jsem se moc namáhat se psaním, ale jen ve zkratce, byl jedinečně
úžasný!!!!! Jsem z něho plný dojmů. Opravdu jsme tyto velikonoce
2001 měli takové rodinné. S vycházkami do blízkého okolí, kde jsme
přivolávali slunce, také řezali proutky, tyto vycházky byly většinou krátkého
charakteru. Důvod? Jarněletní výbava dětí neumožňovala dlouhodobější
hrátky ve sněhu!!! Opravdu by někdy mohly tety-baličky, sledovat předpovědi
počasí, jsou často nepřesné, nicméně tentokráte byly krutě pravdivé.
Hrálo se kvarteto i ve dvou! Karty – žolajs, také kostky a jiné stolní
hry. V neděli večer jsme měli asi čtyř hodinovou reprodukci písní
všeho druhu. Tato produkce byla natolik úspěšná, že jsme se rozhodli
založit těleso, pěvecké samozřejmě! Máme již domluveno pár koncertních
šňůr. Nejbližší koncert se uskuteční v Beskydech pod širým
nebem! Plánujeme celosvětový ohlas a proto budeme muset vyrážet i za
hranice naší milované vlasti. Jediná podmínka k možnosti
koncertovat v našem tělesu, samé jedničky, ojediněle nějaká
dvojka!
Velikonoční pondělí proběhlo tradičně, děti
koledovali po všech možných koutech České Vsi, i děvčata! no a my s Jiříkem
jsme říkali, to nejlepší přijde na konec!!! Takže pokud to shrnu, Petruška
skončila v blízké strouze, více bahnitého charakteru než vodnatého,
a jak sama uvedla, „do poslední chvíle jsem tomu nevěřila, že mě
tam hodíte“. A pro Lucinku jsme si připravili spešl číslo, dva kyblíky,
můj s vlažnější vodou, před vchodem, no a po zákroku mužské části
se nám podařilo jí instalovat do vhodné polohy a následně dle tradicí a
staletých zvyků náležitě zchladiti. Nevím proč, ale byla na nás nepříjemná
a otvírala si na nás ústa, na Emila dokonce vyvíjela jakési fyzické násilí!
O tom ovšem tradice nehovoří!!
A po tom všem jen krátké zhodnocení:
Byly to zase po dlouhé době jedny z těch nej
velikonoc! Kdo to s námi nezažil neuvěří!
zapsal: -Uzel-
