Tajná valašská výprava

4.5. až 8.5.2007, Lukov u Zlína

První květnový víkend byl docela netradiční – díky státnímu svátku a ředitelskému volnu byl delší a tak jsme se v jeho průběhu vydali na „TAJNOU“ výpravu na Valašsko. Tajné bylo hlavně místo, nikdo až do poslední chvíle netušil, že pojedeme na horolezeckou chatu v Lukově u Zlína.

V pátek 4.5.2007 jsme se krátce po ukončení vyučování sešli před školou a hned se vydali na hlavní nádraží. Tam nás čekal totálně přeplněný rychlík „Šohaj“. Na poslední chvíli jsme se do něj nasoukali, ale i přes zakoupené místenky stáli na chodbičce. Záhy někteří zjistili, že cestování na chodbičce vlaku je daleko větší dobrodružství a ani po uvolnění míst k sezení se z chodbičky ne a ne odtrhnout.

V Otrokovicích nám ujela i místní střela do Zlína a tak se naše cestování ještě více zkomplikovalo. Čekala nás totiž ještě cesta ze Zlína do Lukova autobusem. Ten jsme však díky ujetí spoje už nestihli a další jel skoro za 3 hodiny. No říkal jsem si, že to teda opravdu „dobře“ začíná.

Chata horolezců nad Lukovem byla maličká, ale útulná – prostě normální horolezecká chata, do které jsme se tak tak vlezli.

Sobotní probuzení bylo do deštivého dne. Proto jsme se rozdělili do 3 skupin a zahráli nějaké hry v chatě. Naštěstí se počasí umoudřilo a tak následovala prohlídka okolí. Každý byl už natěšený na slézání skal. Po zdolání místního kopce se před námi otevřelo úplné skalní městečko, kde se na samotném vrcholu týčila zřícenina hradu Lukov. Skály byly po dešti vlhké a tak jsme museli vydržet až do odpoledne, kdy oschly, a my se vydali na nejdobrodružnější bod našeho pobytu – slaňování. Překonat strach a slanit 15 m vysokou skály, zvané „Králky“, dalo mnohým hodně práce, ale skoro všem se to nakonec povedlo. Někteří byli ze slaňování tak nadšeni, že si to zkoušeli hned opakovaně.

Protože jme si z lesa dotáhli i dost dřeva, mohli jsme si večer pobýt u táboráku, na kterém jsme si opekli špekáčky.

Nedělní den byl opět ubrečený. Pršelo však jen jemně a tak jsme se vydali k nedaleké ZOO ve Zlíně. Musím uznat, že jsme udělali jedině dobře, protože ZOO ve Zlíně je jedna z nejpěknějších ZOO, které jsem kdy viděl a musím uznat, že její prohlídka mě doslova nadchnula. Nějaké pršení opravdu nikomu nevadilo. Největší úspěch měli lemuři. Bodejť by ne, když se prohání úplně v těsné blízkosti vás, klidně si s nimi podáte ruku, nebo vám začnou kontrolovat obsah batohu.

Po prohlídce ZOO jsme ještě navštívili krytý bazén ve Zlíně, kde jsme se pořádně vydováděli.

Pondělní dopoledne bylo důležitým bodem pro všechny 3 družstva. Každé totiž dostalo za úkol připravit oběd – tedy uvařit v kotlíku vlastní bramborový guláš. Pro některé zcela nepřekonatelný problém, zvláště, když se jim kotlík 3x převrhl a obsah vylil. Jiní zase používali pálivou papriku a pak místo guláše získali „šlehače plamenů“. Naštěstí se to všem povedlo a tak nikdo nezůstal o hladu.

Odpoledne jsme se opět přesunuli do oblasti skal. Tentokrát přímo pod hrad na Dračí skálu, které však místní říkají „Humusovka“. Náš cíl byl tentokrát přesně opačný jak v sobotu. Neslaňovali jsme (tedy nespouštěli jsme se dolů), ale naopak vylézali nahoru. Skála byla vysoká cca 30 m a tak dala mnohým hodně zabrat.

Zážitek to byl ale nezapomenutelný. Taky jsme zde byli celé odpoledne až do večera.

V úterý nás už čekal jen úklid a vcelku pohodová a bezproblémová cesta zpět z Lukova u Zlína do Prahy.

Už se nemůžu dočkat na další podobnou sportovní akci.

Je dobré vědět, kde děti tráví svůj volný čas.

ZPĚT