A máme tady již déle než měsíc nový rok a s ním také čtverku na konci. Tak jen přeji všem školou povinným, aby těch čtverek na konci měli co možná nejméně, nejlépe však žádné! A nám, abychom měli v té nové čtverce co nejvíce povedených akcí!

Jeli jsme to tedy vyzkoušet do Bolatic, na nám již velmi dobře známou základnu, jejímž opatrovníkem je KONDOR Bolatice. Využili jsme tedy jeho služeb a přijeli se kouknout, zdali je tento kout stále tak kouzelný, jako vždy býval. Když jsme tuto akci plánovali, někdy v prosinci v „jarních“ Beskydech, zařadili jsme jí do kolonky, zimních akcí. Nicméně v reálu to vypadalo na akci jarní! Příroda nám prostě zase jednou ukázala, že ona se kalendářem neřídí.  

V pátek jsme se tedy dopravili na základnu, která je umístěna kousek od Opavy, v již zmiňovaných Bolaticích. Základna je stále stejně na vysoké úrovni, je tedy přepychová. Koberečky, obklady, exkluzivní pokoje a jídelna s kuchyní a do toho všeho plynové vytápění. No neubytovávalo by se vám tam nádherně? Přijelo nás 17, z toho jsme byli 4 poněkud podezřele starší, bylo to Pavlík, Já, Tchibo a Lucinka. Kozel obecný Zpražštělý se dopravil až posléze kolem 23 hodin.

Páteční večer se to jen hemžilo hrami v kruhu, zajímavá situace nastala, když děti zjistily že mají hlad. Ne že by nebylo co pozřít, ale přivezli si pouze chleba, a paštika byla jen jedna a to od Lindy, ta taky zachránila minimálně osm hladovců!

Sobotní ráno bylo zatažené a to s teplotami kolem desíti stupňů celsiovy stupnice. Udělali jsme nákup v místním zrekonstruovaném obchodě, kde Pavlíček bodoval u místní mládeže a to svou US uniformou. Dopoledne jsem se ujal vaření a všichni ostatní se vydali po krásách a pamětihodnostech obce. Byli uneseni ochotou a dobrou myslí zdejšího lidu. Koukli se na kravičky do kravína. Objevili místní lom a přišli pěkně hladoví. To já už na ně byl připravený a Kozel už jen servíroval do místního čínského porcelánu pórkovou polévku „jako od maminky (Uzla)“ a fazolovou kaši s opečeným párkem a chlebem. Bylo toho moc, moc a ještě víc. Takže jsme si parádně „napapkali“ do bříšek. Po obědě se chvíli zápasilo v páce s Kozlem, byl k neporažení! 

Odpoledne se ukázalo sluníčko a už nechybělo vůbec nic k tomu aby jsme se mohli vydat na výpravu ryze jarní a to do blízkých lesů, kde jsme objevili nové místo, Pinkadélko! Moc pěkné, zapadlé hluboko v lese, pramen, vodní mlýnek, most, totem, pěkné to tam bylo! Ostatně, koukněte se na fotku! Při zpáteční cestě jsme si zahráli „schovku“ a dorazili už za tmy. Na večeři holky udělaly chléb obalovaný ve vajíčku. A co že jsme prováděli dlouho do noci? Bylo to takový zauzlovaný uzlův večer! Začalo to uzlováním a skoky přes švihadlo – Láďa F. snožmo přeskočil švihadlo 174 krát! – a končilo to u lana, kterým jsme točil, a děti probíhali a skákali a …………………..

Neděle nás přivítala ochlazením, které bylo zpoza okna velmi příjemné a raní zvonohrou. Není nad to bydlet přímo pod kostelem! Dopoledne jsme se rozloučili se základnou, celou jí uklidili, předali a odkráčeli jsme odkud jsme přišli, na nádraží.

Víkend to byl pohodový a silně únorově-jarní! Takže dětičky naše milé, už se na vás a  na další akcičku moc těšíme! Pojďte s námi!!

Váš UZLÍČEK