Když do Prahy, tak s Arnikou

14.11. až 17.11.2003, Praha    

Na Prahu, Arniko, na Prahu! Na to naše stověžaté hlavní město, na tu naší tolik očekávanou a vytouženou akci, pod vedením hlavního mozku této akce, Kozlíka! Pokud má paměť dobře zapracuje, nevzpomínám si na jakoukoli podobnou akci za celou dobu trvání naší Arniky. V čem byla tak výjimečná, jiná a netradiční?  Téměř 800 km jízdy vlakem, téměř 200 km jízdy metrem, lanovkou a MHD, po celou dobu akce jsme byli neustále ve „středu Evropy“, za jeden jediný víkend jsme navštívili tolik institucí, kolik mnohý z vás nenavštíví, třeba ani během pěti let! Zdá se vám to stále ještě málo? Málo k tomu, aby jsem měl pádný důvod k označení této akce jako „výjimečná“ či „exklusivní“?  

Vše se počalo odvíjet tradičně na nádražní stanici Krnov-Cvilín, a to pod vedením našeho Pavlíčka, pod jeho vedením se neztratíte! V Miloticích přistoupilo šest radostí z DD a pokračovalo se dále směr Olomouc, tam se všech 25 dětí s Pavlíkem nalodilo do rychlíku který nás bez zpoždění dopravil do cílové stanice, Prahy. Cesta proběhla, no jak by jsem to jen řekl, všichni cestující přežili, někteří jen tak tak.

V Praze se vedení ujal Kozlík a vše se odvíjelo dle předem stanoveného programového scénáře. Tzn. lítačka, do školy hodit batohy a rychle do ČNB.  Doběhli jsme tam na čas, expozice společně s filmy byla velmi zdařilá a musím jen doporučit! Opravdu, poučné, zajímavé a za minimální náklady. Děti byly zaujaty obsahovou náplní, takže super. Cestou nazpět jsme se koukli na orloj  a prodrali jsme se Italy, Maďary, Japonci a Angličany a koňskými spřeženími k tramvaji a odjeli domů, do školy. Zajímavostí pátečního večera se stal Radek, který si dal 1500 metrů na tartanu, bez osvětlení, ale nikdo mu už neřekl, že to je i s překážkami. Bylo to hladké přistání na drsném povrchu, trocha krve a brada jako nová. Po této akční scénce jsme si prošli okolí školy, to aby se nám lépe spinkalo.

Program na sobotu byl velmi zajímavý, dopoledne jsme se vydali po snídani na druhý, levý břeh Vltavy, podívat se na zdejší volně přístupnou mini ZOO, a na stezku zdraví, bylo velmi zajímavé, jak ze všech zvířat některé jedince nejvíce zaujaly, to by jste neřekly, ale byly to vrány! A zaujaly je tak, že je musel usměrňovat místní správce. Stezka byla docela efektní, spousta stanovišť, hrazda, zdvíhání činek, různé prolézačky. Svítilo sluníčko, a já si vůbec nepřipadal jako v Praze. Na odpoledne jsme měli v plánu krom jízdy metrem a jezdících schodů, návštěvu policejního muzea a bazénu v Podolí. Všude jsme došli, akorát jsme se v muzeu moc neohřáli, jelikož  skoro zavírali, což nám moc nevadilo, jednoduše, jsme zařadili policejní muzeum na nedělní dopoledne, a vesele jsme se přemístili do Podolí. Bazén to byl ne tak ledajaký, jak Kozlík avizoval, měli jsme se čvachtat venku ve vyhřívaném bazénu, teplota vzduchu v šest večer, venku byla kolem 0 °C, a já si o Kozlovi myslel své! Ale byl jsem velmi příjemně překvapen, opravdu jsme vyběhli v plavkách do mrazivé tmy a naskákali jsme v pudu sebezáchovy do teploučké vody, ze které se pěkně kouřilo, Pavlíček se v té páře dokonce ztratil, chudáček plaváček! Takže jsme se poté plní dojmů vraceli večerní Prahou domů, a vzali jsme to přes Carrefour, jelikož děti měly stále mnoho peněz a už jsme byli druhý den v Praze a oni ještě nic neutratili! Po návštěvě obchodu se zklidnili a obtěžkáni RC colami a happy mealem a rohlíkami a ….. jsme dojeli opět na naší skvělou ZŠ Jitřní, Praha 4.

Neděle nás přivítala pomazánkou z mrtvých ryb, jak konstatoval Péťa B.. Po této skvělé snídani jsme si zopakovali cestu k policejnímu muzeu a tak si prohlídli úžasnou expozici od historie až k současnosti, týkající se policie a jejích složek. Byl jsem nadšený, a pokud by jste si chtěli rozšířit své obzory v oblastech kriminologie, či dopravní policie, nebo se přiučit, jak se vloupat do trezoru, vřele doporučuji. Po zápisu do kroniky v muzeu, jsme se přemístili do paláce Flora, šílené stavby, která v sobě skrývala šílené davy lidí a velké množství obchodů, MC donaldů, a také kino Oskar IMAX. Které bylo naším cílem, těšili jsme se na 3D kino, ale nehrálo se v 3D, takže jsme šli na Matrix, který byl 2D a to na plátně 20 x 25 metrů v digitální kvalitě atd. Někteří usnuli, Míša, někteří byli nadšení, rozhodně zajímavá zkušenost, patřící k této velkolepé Praze. Následoval rozchod, a většina se octla u Mc donalda, a všichni toužili po happy meal! Po hračce! Po tom všem mega, jsme se jeli uklidnit na Petřín a to lanovkou. Z Petřína jsme si prošli klasiku, na hrad a z hradu jsme to vzali na Karlův most a přes Václavák na tramvaj a domů! Perlička z hradu, hradní stráž, asi jediná věc která mládež zajímala z celého historického komplexu.  Ronkovi nakecali že je to figurína a ten si tam do vojáčka pěkně šťoural a dloubal do něho, všichni okolo se mohli smíchy přetrhnout, pod hradem většina neodolala EURO párku v rohlíku, kupodivu! Přijeli jsme hodně po osmé hodině a já uvařil večeři a šli jsme chrnět. Musím podotknout, že jsem měl docela dost unavené tělo, ono to celodenní camrání po tom městě človíčka dokáže pěkně unavit, ale děti asi nikdy a nic!!

Pondělí bylo vyhrazeno úklidu učebny a návratu domů, do Slezska, na sever! Třídu jsme uklidili, vlak jsme stihli, a při zpáteční cestě jsme opět všichni přežili, dokonce také naši spolucestující. Jen v posledním spoji, Olomouc-Krnov, bylo docela dost vzrůšo, a to když se rozbilo okýnko. Ale ne naší vinou, nutno podotknouti.

A zazvonil zvonec a jak už to v pohádkách bývá, byl příběhu konec, a tak se stalo i v tomto našem výjimečném dobrodružném a velmi zajímavém příběhu, který měl název: Když do Prahy, tak s Arnikou.

Je dobré vědět, kde děti tráví svůj volný čas.

ZPĚT