Dětský tábor s Arnikou

10.8. až 23.8.2003, Heraltice u Okříšek

Na našem táboře jsme nafotili přes 1.000 fotografií v digitální podobě. Všichni členové Duhy ARNIKA Krnov je dostanou kompletně na CD ZDRAMA (členové musí mít nějaké výhody, že).

Pokud má o fotky na CD ještě zájem někdo jiný, ať se přihlásí na Duze ARNIKA (viz kontakt) a za velmi symbolický příspěvek 70,- Kč mu jej zašleme poštou taky.

Pěkně vás vítám u mého zamyšlení nad uplynulým táborem, který byl letos tak vypečený, že jsem si uvědomil až doma, že je vše v nenávratnu a nezbývá než plánovat další a další akce, kterých se asi nikdy nenasytím! Ale nerad by jsem, předbíhal a velmi rád se s vámi podělím o pár postřehů a zážitků z letošního tábora.

Kozel a rada vyšších mě jmenovala vedoucím klubu mladých spisovatelů a je tedy pouze na mě, jako na zodpovědné vedoucí osobě, jak se vypořádám s kvantitou a kvalitou táborového povídání! Nebudu popisovat den po dni, jelikož Ty kdož čteš a nebyl jsi přítomen, nebudeš z toho moc míti, a ti kteří na táboře byli a jen trošičku si vzpomenou,  vše se jím vybaví jako živé.

Celý podnik byl zahájen méně tradiční formou dopravy na tábořiště, a tou je doprava v rytmu ČD. Už od prvotního nápadu jsem byl zvědav, jak se vše povede, a vše se povedlo na výbornou a bez větších i menších komplikací! Táborníci byli přepraveni ze stanice Krnov-Cvilín přes Olomouc a Brno do cíle vlakové pouti, Okříšek, významného to místa, jenž jest křižovatkou mnoha cest! Všechny zavazadla docestovala společně s nimi. Já s Kozlem jsme jeli už o jeden den dříve a to za účelem předzásobení tábora dobrotami a taky omrknout v jakém stavu nám tábor zanechala předešlá výprava, popravdě jsme si pěkně mákli, bratři a sestry nám tam zanechali mírně řečeno bugr, ale my jsme kluci šikovní a my se vlka nebojíme! Takže jsme vše v rychlosti uklidili a nakoupili vše nutné do startu v blízkém jihlavském Tesco stores! V neděli jsme jeli do Okříšek, jako uvítací výbor. Byli jsme oba dva mírně nervózní, Kozel možná kapánek trošku více. Když přijeli, tak už se jen vykládalo, a poté nakládalo do a  na mou stodvácu. Děti pokračovaly dále vláčkem do Hvězdoňovic. A potom si to už mašírovali do tábora.

A tak to vše začalo! Rozdělení do oddílů a stanů bylo provedeno s mírnými problémy a dokonce i se slzičkami Míši, která nás zlomila a spala tedy nakonec se svým neoddělitelným kamarádem Kubou ve stanu. Po rozdělení do oddílů jsem se byl seznámit s osazením kuchyně, velmi důležité seznámení! A mám pocit, že první dojem asi fungoval, přibral jsem minimálně jako všichni tak o 5 kg! Vše bylo tedy rozjeto a   zavazadla i dětmi na svých místech. Večer proběhlo školení dětí a mládeže v blízkých lesích, které jsme zkrátili z 2,5 hod. na pouhou 1,5 hod. Toť vše k úvodu a začátku tábora.

Druhý den jsme se k nástupu převlékli do našich převleků v rytmu celotáborovky, a nastartovali desetidenní soutěžení v duchu středověkých rytířů a všeho co k této tématice náleží. Tzn., názvy oddílů měly být laděny touto dobou, například velmi povedený je LAST KEČUP, potom SENDICOVÉ a ZELENÍ RYTÍŘI. Nicméně nejužívanější byly oddílové barvy, zelená modrá a červená. Vše se tedy točilo kolem názvů a barev, myšleno jako výroba oddílových erbů, nástěnek, pokřiků. Nad pokřiky se přemýšlelo tak důkladně, že vlastně ani jeden nebyl domyšlen do konce tábora. Pokud budete očekávat přesný výčet her a jejich výsledky, v tomto textu je neočekávejte, jsou i s výsledkovými tabulkami k náhledu. Tudíž se jimi nebudu podrobně zabývat.

Pozastavím se jen trošičku nad počtem dětí a osazením tábora. Přijelo tedy 34 dětí. Tzn. 3 oddíly a ke každému oddílu 2 kousky něčeho staršího a potom pán KRÁL, jenž jest z Kozlíkova, tudíž KOZEL a náš život, dvě paní kuchařky. Letos jsme tedy měli o jeden oddíl méně a také méně dětí, myslím, že se tento model osvědčil. Co se týče dětí, většinu jsme se znali, ať už jsou to děti z dětských domovů, nebo děti z Krnova a okolí, byli jsme tam všichni jako jedna velká rodinka. Ale upřímně řečeno, některé synáčky, viz. Honzíček Šrubařů a spolek jeho vrstevníků, by jsem někdy raděj vystřelil na jednu velkou vesmírnou a hlavně dlouhou pouť. Jinak byli vlastně všichni takové neviňátka zlaťoučké. A to jsem teprve třetí den doma z tábora a jak rychle zapomínám, předposlední den tábora by jste mě ničím nepřinutili tohle napsat! :-)

Tak nám to vše začalo a po několika velmi pěkných a slunečných dnech nastal čas našeho prvního výletu. Všichni si už nabatikovali svá trička v barvách oddílů, takže jsme už mohli bezpečně vyrazit na průzkum krajů blízkého okolí. Docela byla legrace při rozdělování triček jejich majitelům. Zmizel problém s nadměrnými velikostmi triček, a naopak, jak káže doba a špeko-obtáhlý módní styl, jsme se všichni soukali do triček jejichž označení bylo VĚK 8 – 11 let. Takže to vypadlo, že jsme tam všichni IN. Jediné co nás velmi mrzelo, že se nedostalo na našeho pana krále! Na toho opravdu žádné tričko nebylo.

Nadešel onen výletní den a my jsme brzo ráno vyšli vstříc nádraží nesoucí jméno Hvězdoňovice, odkud jsme zahájili náš motorizovaný přesun. Vše proběhlo bez komplikací krom jedné komplikace, a tou byla sama paní průvodčí. Neměli jsme lístky, a museli jsme si je koupit ve vlaku. Ve Hvězdoňovicích prodali poslední lístek v roce 1917! Mám ten pocit. Ale co jste ještě nikdy určitě neviděli, tak to jak dokážou koulit očima zaměstnanci ČD, respektive průvodčí, pokud si chcete koupit hromadnou jízdenku pro 34 dětí a 5 dospělých! Víte jak to dopadlo po několikaminutovém maximálním zatížení její operační paměti? Se slovy musím si odskočit, jsme ji ztratili z dohledu a už ji do naší cílové stanice neviděli. České dráhy, děkujeme za finanční příspěvek 700 Kč. Více a více takovýchto vašich zaměstnanců!

V Náměšti nad Oslavou jsme si dali prohlídku zámku. Zámek je to pěkný, ale mají tam nějak moc koberců na stěnách, teda gobelínů a moc nás to nebavilo koukat celou hodinu a něco na gobelíny, a historické výjevy nitěmi tkané, mne to samozřejmě zajímalo velmi, ale snažil jsem se vcítit do dětského návštěvníka a pochopit je tedy :-). Věříte mi? Po prohlídce měli všichni, opakuji všichni, toužebný hodinový rozchod. Děti utratily penízky, ty co jim zbyly po návštěvě obchůdku na zámku, mám pocit, že se zase zbavili neprodejných cetek za spousty peněz, ale děti jsou docela jistou cílovou skupinou, takže to zase zabralo!  Nakupovali se spidermani a nafukovací lehátka a …… Následoval nákup svačiny a přesun k blízkému rybníku, ale ouvej, vodička tam byla, a dokonce hodně, i když je takové horko a mohla by se vypařovat, no jo, to by ale nesměla být tak hustá! Ale jako ostatně všechny takové vodní plochy u nás. Takže jsme s Pavlíkem rozhodli, nikdo ani krok! A to byl pro některé nepochopitelný trest, ale bylo to nařízení a ta se musí poslouchat!  Tak to byl náš první výlet. Docela fajn i když trochu peklo, ale nějak si na to asi všichni zvykli. (peklo, je myšleno jako druh slovesný, nikoli jako název podzemní říše :-))

Další den jsem si zahráli na redaktory denníků, ale na roztržité redaktory. A po koupačce jsme si v ujasnili jak jsme na tom s představivostí a pěkně jsme si postavili makety tábora v našich lesích a luzích a hájích. Makety byly tak přesné a pěkné, že bylo velmi obtížné určit, která je ta nej! A ještě se udály dvě zajímavé události tohoto dne, má dvě zranění. Jedno přišlo tak rychle, až se mi málem rozsvítilo a to v podobě řízené šišky, a byla řízena mezi mé oči, a tak solidně až mi místo slz vytryskla krev, a z okolí vytryskl smích! A druhý zásah do mého těla? Propíchl jsem si klacíkem v lese druhou stranu kolena! Blbé místo na hojení, myslím, že jen tak nezapomenu. Večer jsme si nádherně zapěli u ohýnku, a krásně znamená tak, že jsme si zapěli všichni a s chutí  a s doprovodným vedením TCHIBY!

Událostí následujícího dne se stala výroba královských nosítek, no to víte on ten náš Kozí král Kozlík, už toho má taky hodně za sebou a ač si to sám neuvědomuje, musíme na něj tedy intenzívně myslet My, jeho poddaní, je potřeby mít po ruce parádní nosítka! Ale nosítka pohodlná, komfortní, bezpečná a hlavně rychlá! Nosítka byly vyrobeny a po té co prošla u STK (speciální táborové kontroly), mohla být nasazena na start a poté na zátěžový test. Zátěžový test prováděl sám pan král, a že to není žádný drobeček! Jedny to dokonce nevydržely a praskly, no mi také poté, ale smíchy, on Kozel zase děsně vyváděl a ječel. :-)

By jste asi neřekli, ale my jsme se zase vydali  na výlet! Nám se to výletování tak moc líbí, tak jsme se vydali do Třebíče! Cesta tam byla opět gratis, vždyť je to kousek! Ale Třebíč, tak ta na nás zapůsobila velmi kladně. Po prohlídce města a románské baziliky jsme došli k vytouženému cíli, koupališti s tobogánem a skokanskými můstky, koupaliště mohu jen doporučit, tobogán byl v ceně, voda velmi čistá a příjemné teploty, ceny mírné a obsluha milá. Myslím, že jsme si tam všichni parádně užili, a to opravdu nepřeháním! Jeďte všichni do Třebíče otestovat místní vodní ráj, jenž byl zrekonstruován za účelem konání televizních Her bez hranic. Opravdu to tam bylo bez hranic, jedinou snad bylo časové omezení, a to nám vytvořily ČD! Vraceli jsme se do tábora v dobré náladě a pořádně vyblblí a plni nových zážitků z uplynulého skvělého vodního dne. Myslím, že i ten co tančí s vlky - Kevin Costner z vodního světa by nám záviděl!

A co si tak zastřílet na terč a vyzkoušet si svou mušku? A nebo se podepsat nohou, odpálit si míček pálkou, to a mnohá jiná stanoviště vyplnily táborový prostor následujícího dne, Měli jste se stavit, byla to sranda! A ještě větší byla odpoledne, hlavně když jsme s Kozlíkem a Pavlíkem a Míšou připravovali v lese strašidla. To se totiž nafouknou balónky, Pavlík např. dva jedním dechem, a do těch se vloží indície a pak se to pokreslí fixem a pověsí vysoko na strom. Děti poté vybíhají po jednom a snaží se balónky propíchnout a získat tak zprávu. Ale pověsit ty balónky! A udělat to tak aby nepraskaly! A když fouká vítr a my se marně snažily vysvětlit Kozlovi, že balónky se nepasou a už vůbec ne v leze, že jehličí nepapají, že je naopak nemají moc rádi, že píchá, tak je to docela prča. Jak pronesl Pavlíček, připravili jsme narozeninovou párty pro jeleny a jelenice! A při odchodu z lesa jsme z dáli slyšeli jen tlumené praskající balónky. A další událost dne, spíše tedy večera, boj o přežití a to s nočním motýlem nezvyklých maximálních rozměrů. Boje se zúčastnil, Kozlík, Her Pavlík, a Uzel. Bitva trvala dlouhých 20 min a je zdokumentována fotograficky na našem CD ve složce s názvem Můra.

Následující den se nám probudil do deště a zatažena. Což jsme i přivítali. Takže se hrála hromada her v jídelně a potom i venku, realizovali se opičáci, výjimečně výborný se jevil agresivní opičák Pavlík!  Z toho jsem měl strach i já otrlý Uzlík, opic denně kolem sebe spoustu potkávající. V podvečer jsme opět zažehli plamínek jenž nás oslňoval a zahříval po několik chvil, do té doby, než jsme se vydali na hygienu a to tu důkladnější, tzv. celotělní.

Ale to tady ještě nebylo. S blížícím se koncem tábora, že by třetí plánovaný a očekávaný výlet? A to do Jihlavy a do katakomb a do ZOO! To jsme si přeci nemohli nechat ujít. Tak jsme si řekli, kdo sedí doma za pecí ten nic nezažije a nic nepozná a stane se z něj časem pěkný trouba, tak jsme se teda zase vydali do kraje. Jihlava nás přivítala svým podzemím, které bylo provázeno takovým správným průvodcem, který nám na stěny nakreslil baterkou smajlík a on potom svítil, prý nějaká vojenská látka z války? Ale všem se to líbilo, poté následoval rozchod a já se rozhodl, že se podíváme na Jihlavu také pěkně z výsky, když jsme si jí část prošli pod zemí, a tak se i stalo a my navštívili místní věž, 40 m vysokou. Z věže jsme se koukli, kde že je ta ZOO, do které jsme po pohledech z věže mířili. A nikomu to neříkejte, ale  prý tam mají novou skluzavku která je nově otevření a je pěkně vysoká a točitá! Jihlavská ZOO? Řekl by jsem, že v Jihlavě opravdu pochopili smysl takovýchto zařízení a to maximálně. Opravdu všechna chvála na jejich hlavy. Na minimální ploše zažijete maximum, a ani se neuchodíte k smrti a kouknete se na zvířátka a pokud nejste bručoun a poseroutka, tak se i vyblbnete v dováděcím ráji, který je zde zvládnutý na výbornou. Ale co jste ještě asi neviděli, tak to je africká vesnička uprostřed čech! Opravdu moc dobrý nápad a hlavně dotažený do detailu. Takže kdo má cestu opět nezbývá než doporučit, a nezapomeňte vzít hromadu dětí! Pro ty je to jako stvořené. Ale hlídat si je! Toť je má soukromá rada. Jedno oddílové se mi tam ztratilo, a můžu vám říct, že mi to tam zase tak malé nepřišlo, když jsem to procházel nervózní už potřetí a pořád jsem ho ne a ne najít. Nedovedete si představit tu úlevu když jsem ho našel. Pak už jen poklusem přes město na nádraží! On to byl spíše sprint, sem tam jsem sprintoval i s jeho tělíčkem v náručí, neb věděl jsem, že pokud nestihneme vlak, kdo ví kdy a jak by jsme se dostávali do tábora. Takové menší vzrůšo! Naštěstí se už nikdo při zpáteční cestě nepotratil.

A stejně jako každá pohádka má svůj, většinou dobrý konec, tak i náš tábor se chýlil ke konci a my si prožili poslední den v v Heralticích u Okříšek. Všichni byli za svou statečnost pasováni do stavu rytířského, i když jeden byl nejdříve sťat, a poté z milosti krále slit živou vodou, načež oživl. Ten den byl již plný nervozity ze zítřejšího dne odjezdu, a také nám odjel Pavlíček! Pěkně se s ním všichni rozloučili, i slzička ukápla a museli jsme se vracet několikrát do tábora, pro nepřekonatelný smutek v Pavlově duši. Ale Pavlík je tvrdý chlap a tak si odjel a to na svatbu naší velmi dobré známé MLUVKY, ala Kaňočky, teda Kaňočka už vlastně není! Odpoledne se už balilo a poslední večer jsme ukončili stezkou odvahy a rozesláním táborové pošty, aneb, každý měl svou obálku a v ní vzkazy ode všech kteří mu napsali, a na každém dopise byla svíčka, takže jsi každý musel najít svou obálku. Bylo to krásné! Krásné rozloučení s táborem.

Odjezd z tábora znamená balení, uklízení, předávání. To vše se dělo v posledním půldni tábora. Jen já jsem si zajezdil s kufry a ostatní si to odkvačili na vlak. Taky jsem potom vše podepsal, a bylo to, nabalil jsem do auta vše možné i nemožné, až se mi to nechtělo věřit! A jelo se! Malý dodatek, já dojel pouze do 10 km vzdálené Třebíče, kde mi zkolaboval brzdový systém, takže jsem ladně dojel a najel na vůz stojící přede mnou, což jsem bohužel nemohl jakkoli ovlivnit, takže pouze kosmetická vada, ale taky 8 h. v Třebíči, plné nervů, přemítání a nepříjemných pocitů, ale vše dobře dopadlo a věci i se mnou dorazily kolem půlnoci do Krnova, i když autíčko zůstalo v tom krásném a nádherném místě! To vše asi jen a jen proto abych se tam musel vrátit!

Heraltice u Okříšek někdy v srpnu léta páně 2003, pohodová záležitost  s poklidným a vyrovnaným složením jak dětí tak vedoucích, bez větších zdravotních komplikací, s maximální podporou kuchyně, děkujeme, a s tím nejlepším panem králem, kterého nám můžete jen závidět, protože je náš! Leda že by jste se dali k nám a potom by byl i váš! Chcete poznat nejen našeho pana Kozla krále, ale všechny ty Duhou Arnikou postižené pohodáře? Tak pojeďte s námi kdykoli jen budete mít pocit, že by jste chtěli zažít něco netradičního, pohodového a moc fajn!

A kdože to vše, co jste si právě dočetli spískal? Váš UZLÍK

Je dobré vědět, kde děti tráví svůj volný čas.

Akce Duhy Arnika Krnov jsou určeny dětem, které navštěvují 1. až 7. třídu.

Děti navštěvující 8., příp. 9. třídu přijmeme pouze, pokud na akce trvale jezdí a o činnost mají zájem.

O neúčasti na akci může rozhodnout i nevhodné chování na akcích předešlých.

ZPĚT