Jarní prázdniny s Arnikou

3.3. až 9.3.2002, Naloučany

1. část - příjezd a předodjezdové šílenství

Nedá mi to, ale musím začít neradostně - na jarní prázdniny jsme málem nejeli. Chata byla zamluvena dlouho dopředu, dětí i vedoucích dost. Vše se začalo měnit 5 dní před akcí, kdy onemocněla skoro polovina dětí, vedoucí, kteří měli zamluvenou dovolenou najednou nemohli jet, neb jím zaměstnavatel dovolenou náhle zrušil. Prostě málem mě s toho „roublo“ a už, už jsem chtěl akci úplně odvolat. Naštěstí jsem to neudělal. Na akci tak jelo 8 dětí. Z vedoucích pak jen já (tedy Kozlík) a na první polovinu ještě Liška a Petruška Beruška, které na druhou polovinu vystřídal Uzel - prostě jinak to nešlo.

Sešli jsme se v neděli 3.3.2002 na nádraží Krnov-Cvilín, nasedli do vlaku a vydali se směrem na Olomouc a dále až do Brna. Tam jsme přesedali na další rychlík, který nás dovezl až do Náměště nad Oslavou. Odtud jsme šli už pěšky až do Naloučan (cca 4 km). Na základně nás už čekala Liška s Petruškou Beruškou. Chata byla pěkně promrzlá a tak i když jsme topili na max. výkon, byla ještě celý večer celkem zima. Další dny už ale bylo příjemně.

2. část - první polovina akce

Celý týden bylo příjemné počasí a také chování a aktivita dětí. Po celou dobu pobytu jsme si hráli, poznávali přírodu, kuchtili. Až zcela nečekanou oblibu získala hra „JAM-PEM-PON“, kterou jsme museli hrávat i několikrát denně. Super oblibu mělo i  „RINGO" a vůbec všechny hry. Hráčské šílenství jsme zažili i v místnosti při hře „MIKÁDO“. Večery jsme trávili při čtení pověstí z Krnova a okolí.

V polovině týdne (tedy ve středu) jsme si udělali celodenní výlet do Třebíče. Tam jsme prvně nakoupili a pak jsme si šli prohlédnout expozici v tamním muzeu a po ní jsme šli na bazén. Muzejní expozici děti doslova „žraly“. Po cca hodinové prohlídce jsme se trošku posilnili a vydali se na bazén. Na ten se všichni těšili už pěkně dlouho. Taky jsme se pěkně vyčváchali a vyblbli.

Ovšem skoro před odchodem se stalo něco nečekaného. Veronika stála na břehu a vykládala si s někým ve vodě. Až hovor skončil, chtěla odejít, ale místo chůze spadala. A spadla tak nešikovně, že si vyrazila část zubu a hlavně rozsekla si bradu. A navíc ne jen tak trošku, ale celkem dost. Nu nezbývalo nic jiného, než si jít bradu zašít do nemocnice. Zaměstnanci bazénu pohotově zavolali záchranku, kterou jsem s Verčou odjel. No jo, jenže na bazéně jsem byl s dětmi zrovna sám - co tedy se zbývajícími dětmi. Naštěstí zaměstnankyně bazénu se ochotně nabídly, že je pohlídají. My jsme zatím přijeli do nemocnice, kde Verče bradu zašili (4 stehy). A nastal další problém - jak se dostat zpět. Vyřešili jsme to jednoduše - zavolal jsem taxíka. Poprvé v životě jsem tak jel taxíkem. Už jsem se děsil ceny. Naštěstí jsem zaplatil „jen“ 50,- Kč. Tato nečekaná událost nás ale dost zdržela a tak jsme samozřejmě nestihli plánovaný vlak a odjeli jsme ze Třebíče místo v 17,50 až v 19,13 hod.

Po příjezdu do Náměště nás na nádraží čekal Uzel. Ten se zuby-nehty dral o možnost napsat další část zápisu, takže mu předávám slovo.

3. část - druhá polovina akce (rozepsal se Uzel)

Tak já se teda připojuji k zápisu a poprvé v historii našeho zápisového snažení budete moci shlédnout zápis který bude od dvou psaníchtivců. Takže přidám i já UZEL něco svými postřehy.  Z technických důvodů, především kvůli školy jsem se vyskytl v Náměšti nad Oslavou až ve středu. Přijel jsem už za tmy a dokonce se mi podařilo splést si vlak, nicméně to nebylo na škodu, jelikož jsem stejně čekal na výpravu která, se vracela z bazénu z Třebíče, na kterém jak již víte, došlo k malému zdržení v podobě natržené brady.  Ona Verunka je opravdu moc šikovná? Takže po šťastném shledání jsme se vydali na noční pochod vstříc základně. Noc byla čistá, plná hvězdiček a já se dozvěděl úplně skoro všechno co se děje v domově, kdo a koho má momentálně v lásce, kdo a jak se projevuje ve škole, no všechny „drby“ jaké si jen nedokážete představit. Ten večer se šlo poměrně brzo spát, já si s Lukášem zapěl písně no sem tam se přidala Štěpánka David. Ale pomalu a jistě jsme všechny kupodivu uspali. Mne poté čekal „zdrbec“ s Kozlíkem v našem královském apartmá.

Ráno raníčko jsme cos pozřeli a vydali se do prostor velmi příjemných a to na loučku  lemovanou potokem a lesy, opravdu malebný kousek zemičky naše, a kousek od naší základny. Takže dopoledne plné her, a ringa a stříhané neboli „JAM-PEM-PON“. Při zpáteční cestě jsme se hodlali společně vyfotit, nicméně jest to pouze touha, než realizovatelný záměr, takže pouze torzo posádky, viz foto. Na základnu jsme dorazili v hladové podobě. Jal jsem se kuchařiny se spoustou nadšených pomocníků v podobě kráječů salámu a cibule. Hlad dělá s lidmi docela slušné divy!? Takže jsme během chvilky, asi tak dvou hodin, po kterých někteří opravdu umírali, Davídek, konečně zasedli a během chvilky jsme pozřeli mé dvě hoďky snažení. A co že jsme si to uvařili? Špagety ala Uzlosomamarijabazalkos a výbornou gulášovou polévku.

Po obídku jsme chvíli spočli a vydali se na nákupy do Náměště. No ještě jsme netušili že do deště! Ale cesta probíhala v pohodce, až na Davidovy protesty s opuštěním základny, prý že „já nikam nejdu“. Po příchodu do města se spustil menší liják, zprvu a posléze se to dočista protrhlo! Chvíli nám poskytla přístřeší jistá stříška, jisté polikliniky. Do marketu jsem se odvážil jen s výborným spolunákupčím Lukášem. Tak nějak namokro jsme si řekli, že by bylo docela vhodné kdybychom nazpátek jeli autobusem a kupodivu Davídek neprotestoval, či neříkal „já nikam nejedu“. Takže jsi děti při čekání dokonale ohmatali vybavení místní čekárny ČD. To by jste nevěřili jak moc může fascinovat a přitahovat pokažený kávomat! Autobus jel a my v něm a pršelo a pršelo a taky se setmělo.

Po příchodu se dodlabaly špagety na sucho a studeno, a nachystala večeře v podobě barevných chlebů, byly jedna barva a to univerzální barva žlutá, vajíčková. Nutno dodati, že mne Lukáš a David velmi překvapili aktivitou při smažení. Bylo to jak jinak než výborné! Po večeři jsme se pustili do velkého celovečerního MIKÁDOVÉHO klání. Opravdu bylo to velmi nebezpečné a ten kdo podváděti chtěl, neuspěl, byl sledován spoustou ostrých očí. Před mikádem jsme si ještě zahráli na vraha a na plácání, či jak to nazvati, rozhodně si při tom ujasníte jak jste na tom s postřehem a koordinací svých rukou. Po odchodu do postýlek následovala Kozlíkova produkce pohádky při které opravdu mnoho očí bylo neodvratně zamhouřeno. Dětičky spinkali a my opět v našem královském apartmá zapředli nitku k „drbárně“. V kolik hodin jsme usnuli? Nevím, ale byl už určitě pátek.

Pátek, den mého odjezdu, ráno jsme si mysleli, že nám někdo asi zcizil naše radosti, a v prvé chvíli nám to docela vyhovovalo, ale po chvíli, kde jsou ti naší prcci? Kde je Marťa a ostatní? Bylo osm, bylo devět a oni opravdu všichni drželi při sobě a spali a spali a jestli se nevzbudili tak tam spí ještě …. No tak to málem dopadlo, jen co se probrali kolem půl desáté, litovali jsme ze to nebyla ještě půlhodinka! Posnídali jsme rybí pomazánku a já obodoval pořádek v pokojích, ale dovolil jsme si nehoráznost! Davidovi Lukášovi a Marťovi jsme dal jen devítku! A to byl vrchol! Pánové se urazili a div mne neprokleli! Ale známe své lidi, že? Takže David klasicky „já nikam nepudu“. A šel. A já taky. Byl jsem vyprovozen na pokraj Naloučan a ťapal jsme si to na Náměšť.

Tak to byla má kapka do mlýna. Váš UZEL.

4. část - odjezd a cesta zpět

V sobotu 9.3. nás čekal už jen úklid, cesta na vlak a cesta domů. V pohodě jsme uklidili a vydali se na cestu do Náměště na vlak. V Náměšti jsme ještě nakoupili něco na cestu a na nádraží nás obšťastnila Petra telefonátem, že nás bude čekat v Brně. Tak se i stalo. Na hlavním nádraží v Brně nás už čekala Petra, která nás svou přítomností velice potěšila a čas na přestup nám tak rychleji uběhl.

Po odjezdu z Brna jsme posvačili. Práce průvodčích děti natolik nadchla, že si celou cestu z Brna až do Krnova hrály na průvodčí, černé pasažéry, revizory apod. Je fakt, že je to teda extrémně bavilo a nadšení neutichalo, ba naopak. Měli jsme navíc to štěstí, že nás navštívil opravdový revizor, což děti maximálně nadchlo. Takže při cestě z Brna do Krnova jsem asi 1000x předkládal jízdenku ke kontrole, 100x jsem byl označen za černého pasažéra a aspoň 20x mě zatkla policie (a nejen mě, ale i snad všechny ostatní).

Po příjezdu na nádraží Krnov-Cvilín jsme se rozloučili a vydali se do svých domovů. Tyto prázdniny byly super pohodové a bezva vydařené. Už se těším na další akci.

Zapsali: Kozlík (části 1, 2 a 4) a Uzel (část 3 - nejdelší)

ZPĚT