Duhové prázdniny s Arnikou

26.10. až 30.10.2001, Ostravice

pátek 26.10.2001

V pátek to všechno začalo. Ve14,50 hod. jsme se sešli na Cvilínském nádraží. Tentokrát se jednalo vyloženě o pánskou jízdu - na výpravu jelo 12 dětí a z toho byla jen jedna jediná holka. Všichni ostatní, dokonce i všichni vedoucí byli kluci.

Vlak měl asi 15 min zpoždění a tak jsme na nádraží chvíli postáli. Po příjezdu jsme nasedli a vydali se směrem na Opavu a dál do Ostravy-Svinova. Tam jsme přesedli a jeli o jednu stanici dále na hlavní nádraží. Tam jsme opět přesedli, tentokrát na vlak do Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsme přestupovali naposled. Ve Frýdlantu jsme přesedli na lokálku do Ostravice, kde jsme nadobro ukončili jízdu vlakem. Do Ostravice jsme dorazili v 18,30 hod., takže už byla pořádná tma. Nám to ale nevadilo, Kozlík nasadil na svůj batoh červenou blikačku z kola (aby nás řidiči lépe viděli) a pak už jsme se vydali do 5 km strmého kopce až k chatě Tatranka. Tam jsme si uložili věci, ubytovali se, povečeřeli, šli jsme se ke studánce umýt a postupně ulehli k spánku na trojposchoďové posteli. Zvláště třetí patro se nějak nechtělo uklidnit, ale nakonec ztichli i oni

sobota 27.10.2001

Někteří se v pátek večer pořád bavili a ne a ne usnout. Ti kteří ale usli, tak se zase probudili brzo ráno a jejich pusy mleli nanovo. Takže vzbudili i ostatní. Za „odměnu“ šli tito uřvánci na ranní rozcvičku.

Počasí nám přálo a tak jme se vydali na naplánovanou tůru na nejvyšší vrchol Beskyd - na Lysou Horu. Bylo to pořádně do kopce, ale všichni to vyšlápli bez problémů a nářků. První úsek jsme šli vysokým vzrostlým lesem, kde tolik nefoukalo. Jak jsme stoupali výš a výš, stromů ubývalo a studeného silného větru přibývalo. Cestou jsme narazili na zamrzlé kaluže, námrazu na stromech a dokonce i na slabý popršek sněhu. Na vrcholku Lysé Hory jsme zašli do horské restaurace, kde jsme si dali horký čaj a teplou polévku.

Z Lysé Hory jsme se vydali velmi prudkým srázem dolů k pomníku Ivančena. Tam jsme znovu posvačili. Po svačině jsme se dali znovu na pochod. Cesta vedla jen pozvolna dolů. Na této klidné cestičce si hoši vymysleli novou zábavu - začali si hrát na vojáky. Prudké kopce kolem cesty jim k tomu nabízeli ideální prostředí a tak jim to vydrželo skoro až k chatě. K ní jsme dorazili, když už se skoro stmívalo. Uzel se chopil kuchyňských nástrojů a předvedl nám jaké pochoutky umí udělat.

Cestou od chaty k Ivančeně jsme hráli hru, kde každý dostal 5 lístků a pak nesměl říkat tyto slova: ANO - NE - NEE - JO - JOO. Pokud někdo takové slovo řekl, musel odevzdat lísteček tomu, kdo ho uslyšel. Dopadlo to takto:

Po skvělé Uzlové večeři už byla venku tma jako v pytli. Kdo chtěl se mohl úplně dobrovolně přihlásit na stezku odvahy. Úkolem bylo donést vodu se studánky, která byla v lese asi 200 metrů od chaty. Na první pohled nic obtížného, ale každý musel jít sám, po tmě, lesem a bez baterky.

Noc byla jasná, měsíc zářil a osvětloval okolní krajinu a tak jsme se rozhodli, že si zajdeme pod Lysou Horu ještě jednou. Na nádherný rozhled a pohled na svítící Ostravici, Frýdlant, Frýdek-Místek a Otravu se šli dobrovolně podívat skoro všichni, tedy konkrétně tito:

Noční výšlap i ten nádherný pohled do údolí stál určitě zato. Všem se to moc líbilo. Po příchodu zpět na chatu jsme se honem rychle převlékli a všichni unaveně padli do postele.

neděle 28.10.2001

Na neděli jsme měli naplánovaný další výlet. I když pršelo, vyrazili jsme po snídani směr Ostravice nádraží. Asi po 1 km pršet přestalo a cesta tak byla hned příjemnější. Na nádrží v Ostravici jsme dorazili chvíli před odjezdem vlaku, koupili jsme si jízdenku, na sedli do vlaku a vydali se směrem na Frýdlant nad Ostravicí. Po přestupu ve Frýdlantu nad Ostravicí jsme vlakem dorazili až do Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsme šli na krytý bazén. I když pobyt v bazéně utekl jako voda, byli jsme tam celé dvě hodiny. Na bazéně byla i sauna, kterou všichni s radostí využili.

Po bazéně jsme šli nakoupit jídlo na svačinu a taky jídlo na zbývající dny. V parku jsme posvačili a zjistili, že vlak zpět nám jede asi za 1,5 hod. Byla zima a tak nás napadlo, že zajdeme na teplý čaj do nějaké cukrárny. Cukrárnu jsme našli na náměstí. Z čaje však sešlo, protože všichni chtěli raději horkou čokoládu. Někteří pořád hučeli do Kozlíka ať koupí i nějaký zákusek a ten se nakonec nechal ukecat. K čokoládě tak každý dostal i něco dobrého na zub. Protože jsme pořád jen jedli, říkali jsme si, že by jsme si mohli říkat „My rádi jíme“. Jak jsme dojedli a dopili vydali jsme se na Frenštátské nádraží. Cestou zpět jsme zase přestupovali ve Frýdlantu nad Ostravicí. Vlak už tam stál a tak jsme si do něj vlezli. Jak nás v něm uviděla průvodčí, přišla a pustila nám topení, ať nám není zima. Po příjezdu na Ostravici zase začalo pršet a tak jsme nasadili na sebe pláštěnky a vydali se na 5 km dlouhou cestu k naší chtě Tatrance. Na ní nám Uzel zase připravil něco dobrého na zub. Ostatně Uzel se ukázal jako bezvadný kuchař a tak jsme mu doporučili ukončit studia na pedagogické škole a navrhli mu studium na nějaké kuchařské škole.

pondělí 29.10.2001

Ranní probuzení bylo do zamračeného dne. To nám ale nevadilo, protože jsme byli parta šikovných kluků a jedné holky. Někteří už od brzkého rána hráli Macháčka, jiní ještě pospávali. Uzel zase chystal snídani a mezi tím, než jí nachystal se šli ostatní umýt.

Po snídani jsme šli hrát hru Přísloví. V lese u naší chaty bylo na stromech umístěno 20 kartiček s různými příslovími. Úkolem bylo v co nejkratším čase všechny kartičky najít, přísloví se naučit a přesně do slova je odříkat vedoucímu. Ten, pokud to bylo správně, zaškrtl do hrací karty číslo přísloví, které hráč správně řekl. Při hře David spadl tak šikovně na kámen, že si rozřízl prst. Ostatní hru dohráli. Původně jsme chtěli hrát na 5 vítězů, ale protože Lukáš skončil těsně za Ivou, dodatečně jsme se domluvili, že odměnu dostane i on. Výsledková listina pak vypadala takto:

Když hra skončila, měl už Uzel připravenou další pochoutku na oběd. Po obědě jsme si dali chvíli pauzu a pak jsme se pustili na další, tentokrát krátký, výšlap na Ondrášovi díry a na horskou chatu U Zbuja. Hned u chaty Honza s Michalem schovali Uzlovi hodinky a tak jsme museli chvíli čekat, než je najde a pak sundá se stromu. Cestou jsme zjistili, že se Ondráš schovával v pěkných úkrytech, do kterých však už dnes byl vstup zakázán. Naše kluky to rozhycovalo natolik, že si udělali dvě družstva a rozpoutali mezi sebou další válku.

Na chatě U Zbuja bylo zavřeno a tak jsme posvačili přední. Tam nás taky opustil Uzel, který musel jít do školy do Ostravy.

U chaty začalo zase poprchávat a tak jsme raději pospíchali zpátky na naší Tatranku. Tam jsme dohráli nějaké hry a zahráli nové. Kuchařského vesla se chopil Jirka. Večeři udělal sice dobrou, ale na Uzlovi výkony neměl.

V průběhu celého dne měl každý možnost, zapsat se na stezku odvahy. Ten kdo se zapsal, musel už jít. Nebylo jiné zbytí, protože dobrovolný podpis hovořil jasně. Ve dne to vypadalo jako jednoduchý úkol - dojít ke studánce, to přece zvládne každý, zvlášť, když si to někteří už ve dne trénovali. Ovšem jak se začalo smrákat, odvahy ubývalo a ubývalo. Každý se zapsal sám, dobrovolně, bez nucení a tak musel svůj závazek taky splnit. Někteří se však báli tolik, že nedošli ani ke kadibudce, jiní zase šli až skoro ke studánce, ale vodu nedonesli. Tím pádem nesplnili úkol a důkaz odvahy si tak nesplnili. Celkově tak zkoušku odvahy splnili jen 4 kluci z naší výpravy.

úterý 30.10.2001

Úterý už byl den odjezdový. Museli jsme pořádně uklidit chatu a okolí, museli jsme se sbalit i své věci. Každý si mohl vybrat, co bude uklízet a to následně musel předat v naprostém pořádku. Při balení věcí do batohu jsme zjistili, že skoro nikdo si neumí pořádně zabalit věci. Většina své věci do batohu naházela a najednou byl batoh plný. Přitom byl neforemný, kompresní pásky nebyly utáhlé apod. a tak by se batoh špatně nesl. Proto jsme u dětí, které měli kvalitní batohy značky Corazon, které měly půjčené z Duhy Arnika, věci zase vybalili a naučili si je správně poskládat. Rázem jsme zjistili, že věci zabírali jen 1/4 batohu a ostatní část byla volná. Naučili jsme se taky nařídit si výšku zad, utáhnout kompresní řemínky a odzkoušeli jsme si jak má správně fungovat bederní pás. Taky jsme si vysvětlili no co tam vlastně ty pásky jsou.

Před odchodem jsme ještě vyhodnotili soutěže. Nejlepší dostali sladké odměny. Po celou dobu naší výpravy jsme vyhlásili i dobrovolnou věc - otužilost. Každý, kdo se studenou vodou se studánky umyl do půl pasu mohl získat bod za otužilost. Kromě dvou dětí využili tuto možnost úplně všichni. Každý, kdo se alespoň jednou do půl pasu vodou se studánky umyl, dostal odměnu. Ti, kteří to zvládli 4x, 5x nebo 6x dostali za odměnu ještě nějakou sladkost navíc.

Pro cestu zpět z chaty na nádraží jsme tentokrát zvolili jinou trasu. Nešli jsme po naší tradiční červené značce, ale využili jsme modrou. A dobře jsme udělali. Potkali jsme plno turistů a hlavně šli jsme krásným údolím nádherného potoka, ve kterém byla křišťálově čistá voda, plno tůněk, vodopádů či úzkých a hlubokých míst. Po příchodu k prvním domkům jsme museli údolí potoka opustit a poslední 1 km jsme už museli jít po hlavní silnici se velkým provozem automobilů.

Na Ostravici jsme koupili ještě svačinu do vlaku a pak už nasedli, zamávali a vydali se na cestu do Krnova. Z Ostravice jsme jeli tradiční lokálkou do Frýdlantu nad Ostravicí. Tam jsme hned přesedli a tím vlakem jeli až do Opavy. V Ostravě, na Svinovském nádraží, nás čekal Uzel, kterému jsme předali klíče od chaty. V Opavě jsme rychle přesedli do dalšího vlaku a ten nás už dovezl až do Krnova, kde na své ratolesti čekali už rodiče. Na Cvilínském nádraží jsme se rozloučili a vydali do svých domovů.

Myslím, že každý byl pořádně utahaný a tak se stačil jen vykoupat, najíst a pak už každý skočil do své postele, kde hned usnul a tvrdě spal až do rána.

zapsal: Kozlík

ZPĚT