Duhový MIKULVAN s Arnikou

14.12. až 16.12.2001, Bolatice

Vše se začalo odvíjet, alespoň pro mne v Opavě a to po mém přistoupení do motoráčku, ve kterém jsme si to upalovali směrem Bolatice. Vše se odehrávalo v odpoledních hodinách a to jak jistě všichni víme, v zimě bývá už tma. Takže jsme si to ťapali z nádraží pár kilometříků, asi tak dva a to přeháním ve tmě a po sněhu. Ale kdo zná Bolatice, tak ví, že je to pohodička. Vylodění a nalodění na základnu proběhlo také bez větších komplikací. Základna, no základna to sice je, ale asi tak trochu lépe by sedělo HOTEL, byla perfektně vytopená a přivítala nás opět svými luxusními prostory. My, kteří jsme zde již byli jsme věděli, že nás nemine dlažba s obklady na toaletách  v koupelně, krb v jídelně, všude koberce ….., takže jsme se těšili, a to do místa, které je jako stvořené pro předvánoční víkendovku.

Po příjezdu jsme se seznámili s našimi návštěvníky a to až z daleké Plzně. Ano, až z Plzně za námi na sever Moravy přijela Mluvka se svým torzem oddílu, či jak jinak nazvat pár dětiček.  Jinak se nám večer ubíral směrem kytarovým a to při převážně seznamovacích hrách typu, kuřátko zapípej, ovocném koši, či jiných obdobných. Ovšem co já pokládám za vrchol tohoto kulturního večera? Tak to byl jednoznačně sportovní výkon Kozlíkův, Pepínův a můj na zde přítomných žebřinách! Poté jsme se odebrali k poklidnému spánku v teple!

Sobotní den  začal klasickým nákupem nezbytných surovin, kterých bylo potřeba k vánoční hostině. Po snídani, jsme v jídelně začali připravovat vánoční ozdoby, které jsme dělali z papíru a ze zeleniny, no co dům dal. To vše jsme si připravovali na naší vánoční expedici do přilehlého lesa, kde jsme se hodlali ozdobit a obléhat stromeček a pobejt spolem ve vánocemi ovoněné náladě. K těm všem přípravám ozdob, jsem hrábl do strun a zahráli a zazpívali jsme si pár písní, vše v pohodičce, v klídečku, tak nějak uvolněně. Nakonec jsme se vydali, ale bez páru jedinců, kteří se jali nelehkého úkolu a to přípravy předštědrovečerní večeře. Aby jste si udělali takovou malou představu co jsme chystali, tak to byl bramborový salát s kuřecími řízky a hrachovou polévku. No co vám budu povídat, nemáme se věru špatně! V lese bylo kouzelně a cesta byla také zpříjemněna všelijakými skoky do závějí a saltami, viz např. tzv. Kozlovo satomortale ala skok plavmo! 

Děti se jali výběru nejoptimálnějšího stromečku. Ten byl náležitě ozdoben papírovými řetězy, a ozdobami, a poté jsme stromeček, no spíše by bylo vhodné uvést 10m vysoký smrk, obejmuli našimi tělíčky a mačkající si ručky, jsme zazpívali koledy, zazpívali, ehm, no zavzpomínali si na texty! Pěkně vymrzlí a prokřehlí jsme si ještě zahráli „eskymáckou hoňu” a těšili se na teplý čaj. To se nám už pěkně začalo stmívat a my po příchodu na základnu začali pořádně blbnout a připravovat královskou hostinu. Myslím si, že jsme do toho dali maximum které jsme mohli dát, opravdu výsledek byl nepopsatelný a pocity z výsledku ještě silnější. Uvedu jen pár příkladů z příprav, řízků se jali smažiti Ála s Pepínosem, takové mňam řízečky jste ještě nikdy nepapali! Připravili jsme dřevo do krbu, ozdobili stůl načančali jsme prostírání, řetězy ozdobili místnost, salát se už tou dobou chaldil a někteří už  uždibovali! To vše se dělo za naprosté izolace dětiček, které na jednom pokoji zpracovávala Martina s Pavlíčkem. Chvíli se taky zpracovávali děti navzájem a to při soutěži o nejlépe vy(z)malovaného „muže”. Pavlíkovo družstvo Jarka doslova zmazalo, prý maskování vzor deštný prales? No nevím, ale co vím, tak to, že se nebáli použít i zubních past, a ona ta mentolová Jarečkovi udělala moc dobře, cítil se pak takový svěží!! Obzvláště ve sprše, kde jsme na něj prý pouštěli stále studenou vodu, měla tak zhruba 95°C!

Kolem šesti, sedmi to vypuklo! Děti byly vpouštěny po jednom, svíčky, krb, vánoční atmosféra, kostel zvonil, nenalézám slov, byl jsem na jiné planetě, nebo jsme snad snil, nebo co to bylo??? Vím jen, že jsem byl ten nejšťastnější a děkuji všem zúčastněným za tento velmi silný zážitek, který byl neopakovatelný. Po projevech - slovních - a výtečné večeři, jsme si popovídali o našich tužbách a přáních, které by jsme chtěli aby se nám splnily za týden, tedy o těch opravdických vánocích. Po večeři jsme si připomněli vánoční zvyky, házení škrpálem, odlévání vosku - to mělo velmi velký úspěch, zjistili jsme opravdu spoustu věcí, které na nás čekají. Utvořili jsme také takovou krbovou sekci, kde se v maximální pohodičce koukalo do plamenu a probíraly se naše tužby a přání a prostě se „drbalo”. Tak jsme se „prodrbali” až do spánku. 

Ráno jsme dojídali, nebo se spíše zase přejídali bramborovým salátem a ve spěchu jsem se odebral k odchodu spolem s Mluvkou a jejími radostmi a s Álou a Pepínem. Na chudáčkovi našem Kozlíčkovi tedy ostala zase ta špinavá práce, a to úklid, ale ono to zase určitě nebylo takové hrozné, že?? Odcházeli jsme zasněženými Bolaticemi a mé pocity? To by jste si nedovedli představit, ty mám stále ukryty někde v sobě, někde, kde mi je nemůže nikdo vzít. Jsou tam a kdo by chtěl poznat jaké silné a neskutečně pohodově nádherné mohou být, nechť jde či jede s námi a uvidí sám! Děkuji všem zúčastněným, byly to ty nej vánoce jaké jsem kdy zažil a to jen a jen díky vám.

Toto počteníčko a pokoukáníčko vám připravil váš UZLÍK

ZPĚT