Dětský tábor s Arnikou

29.7. až 11.8.2001, Těchonín-Celné

Taková zpráva o táboře obvykle končí slovy: „tábor se vydařil ...“ a tak já začnu slovy: „tábor v Těchoníně byl super, fakt super !!!!!!!“ Ono je to totiž první, co mě napadá a vůbec nevadí, když si to přečtete ještě jednou na konci.

No zkrátka, třeba počasí: celý tábor bylo opravdu nádherné počasí (až na nějakou tu přeháňku, která nám přišla stejně vhod, jelikož se míň prášilo - hlavně některým dětem od úst z neustálého mluvení). A celý tábor proběhl tak v klidu a pohodě, že si z něho až tak moc nepamatuji.

Hned po příjezdu na pěknou turistickou základnu v Těchoníně se z dětí stali trpaslíci a z vedoucích velcí trpaslíci. Jenom z kuchařek se trpaslíci nestali, což je dobře, protože kromě vaření guláše nevím jak moc dobře takový malý trpaslíci umí vařit. A paní kuchařky vařit uměly moc dobře. A s tím gulášem to bylo tak, že se jednou trpaslíci odebrali do lesa a vlastními silami si uvařili na ohníčku podle svého přání „lesní trpasličí guláš“, kterým si naplnili svá hladová bříška a který všem navíc chutnal.

A jinak si nemyslete, že takový trpaslíci celý den jen jedli a zaháleli. To byste teprve koukali, hned ráno jak takový trpaslík vstal, tak provedl rozcvičku. Protože jak prohlásil Kozlík - nejvyšší z trpaslík (měří 196 cm): „Ranní rozcvička k infarktu cestička.“ A ranní očistu, aby byl připraven na pestrý denní trpasličí den. A aby se trpaslíci ve dne mezi sebou nepomíchali (v noci to nehrozilo, protože většinou spali), tak byly rozděleni do 4 družstev. Dokonce si jednotlivá družstva vyrobila trička, každý podle své barvy. A tak jste mohli vidět červeného, modrého, zeleného nebo žlutého trpaslíka. Mohli jste vidět ale i mokrého trpaslíka, protože trpaslíci se občas chodili osvěžit do chladných vod nádrže Pastviny, nebo do oblíbené řeky Tiché Orlice. Oblíbené proto, protože byla blízko a navíc se tam dalo vesele dovádět. Někteří borci skákali do vody, ba někteří zdolávali lanové přemostění řeky. Píši sice borci, ale některé slečny nezůstaly pozadu (že Eliško !!!).

A kde se pak usušili? Samozřejmě že na základně, ale všichni by mohli žít i mimo základnu, protože každé družstvo si postavilo v lese svůj vlastní příbytek. Dokonce do každého příbytku se vlezl náš nejsvalnatější trpaslík Pavlíček (sice se domeček vždy zatřepal, ale Pavlíček se vlezl opravdu všude).

A který že to oddíl byl nejlepší? Samozřejmě, že všichni. Jedni vítězili v přetahování lanem, jiní při napínavém štafetovém běhu, kdy se po lžičkách plnil ešus, skákali dvojice se zavázanýma nohama ... Nechyběl ani turnaj ve vybíjené, který vrcholil zápasem instruktoři versus vedoucí. O tom, že vedoucí, bohužel, velmi těsně prohráli je mi trapné psát. Nechyběla ani řada téměř bojových soutěží, jako: dobývání tvrzí, bitva o vlajky nebo lov trpaslík. A nejenom síla a rychlost pomohla trpaslíkům zvítězit. Na takové stezce plné písniček museli trpaslíci hodně zavzpomínat, aby mohli doplnit co nejvíce text písní. Taktéž při hře na pohádkové dvojice, jazykolamech, nebo stezce, při které měl trpaslík plnou hlavu obrázků k zapamatování nevítězily jen rychlé nohy. A to, že se trpaslíci hned tak něčeho nezalekli, mohli dokázat třeba na noční stezce, kdy se někteří dokonce sami vydali pro piškotek do temného lesa. A že pak měli velkou radost, když cestou zpět viděli světla základny se můžete zeptat třeba Martina. Ale nejenom stezky v noci, ale i ve dne, se těšily velké oblibě. Třeba tak, kterou jim připravili vedoucí Jirka s Tomášem, kde plnili řadu tábornických úkol a dokonce zdolali dva brody, byla oceněna „vřelými trpasličími díky“.

Ale tábor jsme nestrávili pouze v táborové základně. Celkem jsme podnikli 3 výlety. Při prvním jsme navštívili zříceniny Litice nad Orlicí a třetí největší zříceninu v ČR - zříceninu hradu Potštejn, kde nás provedla Štefanova oblíbená průvodkyně Lucie H..

Další výlet byl na dělostřeleckou tvrz Bouda, kde jsme chodili až v 60 m hlubokých (pod povrchem zemským) štolách, v zimě 8°C a díky výpadku proudu i potmě. Cestou zpět jsme stihli vylést ještě na rozhlednu na Suchém vrchu.

Poslední výlet si nepamatuji, protože jsem byl nemocný, ale z vyjádření vím, že si trpaslíci mohli vybrat, zda půjdou do jeskyní Na Pomezí a do Lázní Jeseník, nebo jestli chtějí jet lanovkou na Šerák a pak si udělat horskou tůru přes Keprník, Vozku, prameny Hučavy a Volskou louku do Branné. Všichni dohromady jsme na těchto výletech ušli neuvěřitelných 2.900 km, což je asi tolik jak z Krnova na nejvzdálenější část Španělska.

Jeden den byla dokonce otevřena super-levá Delvita, kde jste mohli nakoupit různé sladkosti za kartičky vyhrané v různých normálních i nenormálních soutěžích (jako třeba skákání v pytlích po schodech, házení mincí do utopeného hrníčku, pití na rychlost ...). Nechyběl pak ani večerní program se zlatým slavíkem, a dokonce se někteří i ženili a vdávaly. Dokonce i někteří vedoucí neodolali a vzali se - třeba Uzel nebo Martina.

A protože se mě chce už psát, tak že Vám víc nenapíšu a chcete-li vědět víc, tak se ptejte někoho, kdo na táboře byl a ten Vám toho poví ...

Tábor v Těchoníně byl super a už se těším na ten další. Jaký asi bude? Budou naši trpaslíci za rok o něco větší?

zapsal: Jirka

ZPĚT