15.12. až 17.12.2000, Ostravice

Tentokrát je to jen zápis. Nějak jsme na této výpravě nefotili, zato máme 100 minutový video záznam (k zapůjčení na Duze ARNIKA Krnov).

Tak jsme se zase všichni šťastně sešli!! A kde jinde než na Tatrance v Beskydech. No bodejť ne když už jsme se všichni tak těšili! Přece jenom jsme to plánovali už pěkně dlouho. No tak pěkně po pořádku. Jak to všechno začalo? Začlo to pro některé už ve středu, třeba jako pro mne, ale v podstatě jsme se všichni sjeli dohromady ze všech možných koutů naší krásné země v pátek odpoledne, spíše v podvečer. Uzel, Ála a Tom na chatu dorazili o něco dříve a taky tam připravila Ála za pomoci mne a Toma Perfekt gulášovku a tea.

Příjezd dětí a Kozlíka proběhl podle plánu, taky s nimi přifrčel Pepíno, který zaspal a dopravoval se průběžně stopem a vlakem. Cesta k chatě měla své kouzlo, a to spočívalo v prudším stoupání a také v docela slušné tmě. Nevím jak se to líbilo ostatním účastníkům výstupu, ale mne osobně se to velmi, velmi líbilo.(ještě že byla tma a děcka neviděli co je čeká). Kolem dvacáté hodiny byla Tatranka dobyta. Kozlík byl pln dojmů, ale myslím si, že nebyl sám. No ale kdo tam nebyl, ten neuvěří. Je to tam opravdu kouzelné! Večer se vyvíjel velmi dobře. Už od samého začátku se mi to líbilo, začalo to totiž polívkou, no a po ní se nám Lucka pochlubila se svým cukrovím. Ona se opravdu nezdá, měla ho velmi, velmi dobré. Taky že jenom chviličku. Velmi živě se debatilo, o všem možném i nemožném. Hráli se kostky, nerad, ale musím podotknout, že i přes nespočet kol, měli dva nejnadějnější účastníci hry, sic nováčci, velmi velké potíže s pochopením principu počítání. Pozoruhodný okamžik, no ani moc ne, ale nečekal jsem to. Taky dorazila má sestra zvaná Tchibo, jak Kozlík podotknul, Tchibo le café. Nedorazila sama, ale se svým Béďou. Spolu s nimi přicestovaly i dvě kytary. Takže je docela jasné co s nimi potom až do rána samého podnikali. Naše spící prostřední patro holčin se nám probudilo a přidalo se k zpěvu. Elišce se splnilo přání a byl jí zahrán Bělouš. A spousta jiných písniček. Taky Ála si přišla na své s Nohavicou, jako s tím autorem písní. Docela se nám to k ránu rozproudilo. Taky se to později na našem patře pěkně projevilo, v neochotě mých kolegyň usnout. Vcelku jsme se v pohodičce uložili a vešli na postele. Takže asi kolem jedné ráno se zhaslo naše supr světlo a ještě chvíli to trvalo než se patra utišili, že Kozlíku?

Sobota se u mne začala vyvíjet větou kterou pronesla Katka, venku nasněžilo. Vůbec jsem jí nevěřil. No pravdu měla Káťa. Bylo to, to nejpěknější uvítání do nového dne. Před snídaní jsme šli vši společně do naší vzdálenější koupelny. Kdo nešel, měl smůlu, nedostal snídani. Šli všichni, i Tomáš tam prolétl oděn spoře, ale přece. Vzhůru k vrcholu jsme vyrazili kolem desáté hodiny za všeobecného nadšení. Anetka mi radostně sdělila, že se nacházíme na chatě jménem Tatranka. Načež jí Kozlík pogratuloval. Já jsem chtěl taky, ale byl jsem zaneprázdněn točením. Výstup proběhl hladce, celou naší skupinu v čele táhl náš borec Lukáš. Opravdu jsme mu nikdo nestíhali. Zato v zadní části vozu se zdržovali naše tři HVĚZDY JASNÉ Katuška č.1, Katuška č.2, a Anetka č.1. Vrchol byl v mlze, ale těsně pod bylo vidět Ostravu a Frýdek i Dětmarovickou elektrárnu. Obléhali jsme v bufetu dva stoly, kde jsme si dali čajík na zahřátí a mohli jsme se s chutí vydat dál směrem na Ivančenu. Sestup po sjezdovce byl No1. Byl jsem několikrát zastřelen, ale na druhou stranu i pochválen výběrem trati od Jiříka. Cesta pěkně ubíhala a také pěkně přituhovalo. V závěrečné fázi pochodu slabší jedinci projevili nesouhlas s trasou a její délkou, no bylo jim to prd platné. Ale zase tak hrozné to nebylo!Přece se říká, že kdo nemůže, může ještě dvakrát tolik, ne? Nebo třikrát?

V chatě bylo pěkně teploučko a dorazili jsme tak akorát se soumrakem. Namazali chleba pro hladovce, a dali vařit pozdní oběd. Jen tak mimochodem TŘEBOVICKÉ těstoviny, jejichž výrobce se stal sponzorem této akce. Poskytl jak těstoviny tak i paštiky. Prostřední patro opět projevilo sympatie k poloze horizontální. Takže nám opět naše květinky uvadly. Zato Lukášek se po příchodu, spíše jeho příletu, pozeptal, jestli ještě někam půjdem a kde půjdeme zítra! Po výtečném jídle, které bylo opravdu výborné, díky Álo, díky Pepíno za tu cibuli, jsme hráli hru, která prozkoumala kdo a jak na tom je. Hrály se lístečky. Někteří členové předvedli svou bystrost a vložili se do hry naprosto celí. Takže z toho vznikaly docela slušné blbiny. Raději nekomentovat. Než se s námi rozloučila Tchibo, Pepíno a Béďa, tak nám zase zahráli na kytary, teda jako Tchibo.

Tomáš se činil a překvapil nejen nás, ale celou chatu, posléze, stromečkem, který jsme přivítali v chatě za zpěvu vánoční písně Nesem vám noviny. Dokonce jsme tím přinutili Kozlíka k tomu aby zase ožil. On nám totiž tak trošičku upadl do mrákot. Při jeho délce tak zhruba přes celé patro!To bylo pro Joho spolupatráky velmi pozitivní. Následovala výroba ozdob na stromeček, docela jsme si ho pěkně nazdobili. Jak docela, byl to ten nej, byl totiž náš! Dle včerejšího vzoru se opět naše sluníčka probudila těsně před naším úmyslem jít spát. Takže taková Eliška ještě po zhasnutí asi tak dvacet minut pobíhala po chatě a něco pořád hledala. Poté se děvčata nemohla pořád dohodnout, kdo kde bude spát. Hrůza! Příště se budu zřejmě uchylovat do jiných pater? Ránko, ráníčko mne přivítalo kolem půl desáté, to už skoro všichni byli vzhůru! Jenom já?? Nedělní ráno proběhlo tak nějak moc rychle a už se přiblížila doba odchodu Ály a Toma. A zase nás ubylo! No poseděli jsme a pokecali a dali se do úklidu chaty. Vše šlo jako po másle, osobně by jsem moc rád poděkoval Lucince za nádobí! Bylo mi sděleno, že mi to moc sluší s hadrem! Heč! Na terase byly rozdány diplomy a účastnické listy. V chatě douklizeno, málem jsme ovšem odešli bez Missek. On si totiž nikdo nevzpomněl že jsou v kredenci. Takže Uzel odemkl chatu a skočil pro ně. Po sestupu do nížin Kozlík zautrácel v místním šopu. Byli jsme posléze všichni veselí, a né jen zásluhou oné krávy, která se tak dobře maže. Ve Frýdlantě nad Ostravicí jsme se rozloučili s Jirkou a kodrcali se směrem na Ostravu a dále na Opavu. Bylo mi na této akci velmi dobře. Opravdu moc, a mám vás všechny moc a moc rád.

Díky moc za vše, váš UZEL.

V Třebovicích ve středu večer.

ZPĚT