31.3. až 5.4.1999, Česká Ves
”... A bylo jaro, všechno, všechno kvetlo,
ale pravšechno a ty včely tolik bručely a ti ptáčci tolik zpívali a ti
cvrčci, ti něco nacvrčeli ...” Proč tedy sedět doma za pecí?
My jsme o velikonočních prázdninách 31.3. až 5.4.1999 vyrazili na konec
světa. Ptáte se kde to je? No přece skoro všude tam, kde je civilizace
jenom prázdné slovo, kde není příroda poznamenaná zásahem lidské ruky.
Náš konec světa jsme objevili ve vísce Česká Ves u Města Albrechtice v
Jeseníkách.
 |
 |
Díky krásnému slunečnému počasí, jsme mohli s děckama absolvovat všechny
výlety a hry, které jsme připravili. Děti, ale vlastně i někteří vedoucí,
se poprvé svezly úzkokolejkou Třemešná ve Slezsku - Osoblaha a poprvé vařili
guláš na ohništi (mimochodem v našich úplně nových kotlících). Dětem při
obléhání zříceniny hradu Fulštejn pořádně vytrávilo a tak se po guláši
jen zaprášilo. Ovšem nejvíc nás dojala malá pětiletá Ivetka, když ”sežrala”
skoro celý obsah jednoho kotlíku a druhý den nevěděla, co vlastně bylo
včera k obědu. Důkazem, že všem chutnalo, byly zapatlané pusinky a červené
nosíky našich dětí.
 |
 |
A jaké by to byly Velikonoce bez tatarů a malovaných vajíček? Kluci
i holky si vyzkoušeli svoji zručnost a trpělivost. To bylo rozmačkaných
vajíček, že Kamčo! A té rozlité vody ... !
 |
 |
Jestliže je známkou úspěchu akce úsměv na tvářích, únava a vyčerpání jak dětí, tak hlavně vedoucích, pak byla akce na České vsi opravdu vydařená. U srdíčka zahřeje, když děti nechtějí jet domů; některé jsou tak smutné, jako Davídek (DD Horní Benešov), že sedí na klíně, slzičky na tváři a prosí ”neodjížděj...”.
